Dvojčata (5. díl)

23. srpna 2008 v 20:07 | Nerminka a Quiquillka ♥♥♥ |  Dvojčata
Yu:
Byl jsem unavený jako už dlouho ne a i mozek mi už úplně vypnul. Ani v tom kině jsem neměl pokoj. Když jsme se vrátili, snažil jsem se alespoň na chvíli zmizet, splynout se zdí a na všechno zapomenout, na okamžik neexistovat. Jenže Strifyho pohledy mi to nedovolily. Pak mi naznačil, ať jdu k němu. Musel jsem. Začal do mě hustit jednu urážku za druhou a já se nebránil a nechal ho na mě plivat. V podstatě to byla pravda, ale ne dnes.

U všech jiných by to platilo, ale mezi mnou a Debrecínou k ničemu nedošlo. Pak se mi na chvíli přestal dívat do očí a já se konečně odhodlal mluvit.
"Není to pravda. Zkoušel jsi někdy sbalit Luminora? Jsou to dvojčata! Jednovaječný! Ale nejsou stejný. Jestli ti Luminor připadal někdy na hlavu, tak s ní se radši ani nebav!" Strify se pohrdavě rozesmál.
"Tak to na mě nezkoušej, na mě ne! Nebo snad chceš popřít, že jsi se celou noc a dopoledne pokoušel sbalit Luminorovu sestru? Z toho se nevykroutíš. Ale já jí řeknu, jakej seš chlípník!"
"Klidně jí to řekni, budu jenom rád, když od ní budu mít pokoj!" Strify se na chvíli zamyslel a najednou úplně změnil tón hlasu a pobídl mě, abych mu o těch chvílích s Debrecínou pověděl. Spustil jsem a říkal všechno podle pravdy. Přiznal jsem se ke svým původním úmyslům, ale okamžitě jsem dodal, že Debrecína je šíleně nechápavá, a tak k ničemu nedošlo. Pak jsem vyprávěl, jak jsem se chtěl vrátit, ale ona ještě na hotel nechtěla, a tak jsem jí vytáhl do kina na nejhorší krvák, co tam byl, abych si na chvíli odpočinul. Ale…
"Říkám, je jako Lumi. Hrozně jí to bavilo a pořád mi říkala, co si myslí, že se stane." A vyprávěl jsem dál. Čím dál tím víc jsem si uvědomoval, v jak zoufalé situaci jsem a že z ní nejde vycouvat, pokud nikomu nechci ublížit.
A tak jsem poprosil Strifyho o pomoc. Vidím na něm, že se mu Debrecína líbí, nebo alespoň líbila, a tak jsem škemral, jak jen to umím. Strify ale odmítl a tak jsem odešel z jeho pokoje s nepořízenou.
Kiro:
Shin odešel, Strify a Yu zmizeli v pokoji a já jsem zůstal s Debrecínou sám. Vykládala mi, co všechno s Yuem zažila, jak je príma a podobně. Neposlouchal jsem ji. Připadal jsem si, že mě celý svět zradil a poslouchal jsem útržky rozhovoru, ze Strifyho pokoje. Vyčítal MU to. Já bych se taky přidal, ale teď ještě ne.
Otevřely se dveře a Yu vyšel. Debrecína se na NĚJ hned vrhla a začala ho líbat. Přistihl jsem se, že žárlím. Rozjařeným hlasem MU řekla, že vymyslela, že bude spát u něj v pokoji a já, že jsem s tím souhlasil. To je ale přece úplná blbost, k Yuovi bych dobrovolně nepustil nikoho!!!
Naštěstí ale Yu argumentoval, že v pokoji je jen jedna postel. To ale Debrecíně vůbec nevadilo a prohlásila, že si lehne na zem. V tom promluvil Strify, který celou dobu nepozorovaně rozhovor sledoval.
"Ale ne," řekl Debrecíně. "Jen si lehni do postele, Yu si rád vezme karimatku. Vidíš jak vesele se tváří? A určitě má taky radost, že se bude moct vrátit Luminor."
"Opravdu? Ty bys to pro mě udělal, Yuínku?" a dala Yuovi pusu na tvář. Naštěstí se brzo odlepila a ON si líčko začal mnout.
Debrecína odešla sdělit bratrovi skvělou novinu a hned jak odešla, pustil se Yu do Strifyho. Ten se ale jen škodolibě usmál a vrátil se k sobě.
Autor: Mijuluna
Betaread: Nerminka

→ Šestý díl ←

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dark.alesa dark.alesa | E-mail | Web | 24. srpna 2008 v 9:22 | Reagovat

Mno,uz to zacina byt zajimawe...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama