Kristian (3. díl)

24. srpna 2008 v 12:34 | Nerminka a Quiquillka ♥♥♥ |  Kristian
Tak a máme tu dalšího Kristiana ;o) Quiquilla vzkazuje, že do soutěže povídku už poslala a na příjmačky jí moc času nezabere, takže už pracuje na dalším dílu Osudovýho polibku =)
Přeji příjemné počtení =o*

Ráno jsem se probudil dokonce dřív, než zazvonil budík. To jsem trochu nechápal, vzhledem k tomu, že běžně zaspím i ten budík, ale neřešil jsem to. Asi to bude proto, že se těším na Krise. Nemá smysl si to zapírat, prostě ho toužím zase vidět. Naskládám rychle věci do tašky a udělám si svačinu. Osprchuju se a obleču a s překvapením zjistím, že mám ještě pořád dost času k tomu, abych se v klidu nasnídal. Teda, co ten kluk se mnou dělá? To je šílený! Vzal jsem si radši něco málo k jídlu a snažil se na něj nemyslet. To jsem ještě nevěděl, že to bude nadlidskej úkol. Ať jsem se snažil, jak jsem se snažil, pokaždé se mi před očima objevily ty krásný očka. Počkat, cože? Jaký krásný očka? Co to melu za blbosti? Asi jsem už přepracovanej, potřebuju pauzu.
Už ze zvyku jsem čekal v šatně, než bylo asi minutu před zvoněním. Nechtěl jsem riskovat, že mě někdo zmlátí ještě dřív, než začne první hodina. Chtěl jsem sice Krise vidět, ale zase ne tak moc, abych kvůli tomu dobrovolně riskoval vlastní krk. Konečně jsem se rozhoupal, vyjít těch pár schodů a zapadnout do třídy. Byl jsem natěšenej, jak babka na důchod. Vážně nechápu, co blbnu. Možná je to taky tím, že jsem nikdy neměl nikoho, na koho bych se těšit mohl, tak si to teď nevědomky vynahrazuju. Zavřel jsem za sebou dveře a zrovna v tu chvilku zazvonilo. Ideální. S úsměvem se otočím a chci pozdravit Krise, ale vtom si všimnu, že v lavici nesedí. Rozhlížím se po celé třídě, ale nikde ho nevidím. Že by do rána onemocněl? To je dost divný. No, teď ho stejně hledat nemůžu, za chvilku přiletí ta ježibaba, co si říká třídní učitelka. Sedl jsem si teda do lavice a jenom doufal, že se tomu krásnýmu stvoření, nic nestalo. Mezitím už do třídy přiklusala ta baba, tak jsem šel radši spát.
Kris přišel až na třetí hodinu. Prý museli s mámou ještě něco zařídit, ohledně pobytu tady. To mě celkem nezajímalo. Snažil jsem se neprojevovat až příliš velký nadšení z toho, že ho zase vidím a že je v pořádku. Vážně jsem měl hroznej strach. Bože, co to se mnou je? Vždyť toho kluka skoro ani neznám!
"Stavíš se teda dneska, nebo sis to už rozmyslel?" usměje se Kris a mě skoro vypadnou oči z důlků, takže několik vteřin nejsem schopný odpovědět.
"Dirku, je ti něco?" zeptá se starostlivě a pohladí mě dlaní po tváři.
"C-co? N-ne. P-proč?" vykoktám a vykouzlím tak na jeho tváři další, nemalý, úsměv.
"Ptal jsem se, jestli se po škole stavíš," zopakuje otázku a já musím vyvinout maximální úsilí, abych vůbec odpověděl.
"Jo, jasně, že jo," řeknu, jako, že se nic neděje a ze všech sil se snažím, nepřestávat vnímat jeho slova.
"Super," odpoví s úsměvem a mě ještě napadne se zeptat: "A v kolik mám vůbec přijít?" Chvilku je ticho, ale pak se oba začneme smát. Válíme se smíchy po lavici a sem tam si všimnu, jak na nás všichni koukají. Je mi to fuk. Ať si třeba… no vy víte co.
Nakonec jsme se domluvili na sedm. Měli jsme dlouho školu a já se musel jít ještě domů osprchovat a tak. Ne, vůbec ne, kvůli němu, jen tak. Víte jak, ne? Je vedro a vy sedíte v lavici a potíte se a pak ještě Kri-, ne nic. No prostě jsem se chtěl umýt a hromadu dalších věcí. Teď je právě za pět sedm a já stojím před jejich domem. Připadám si nervózní, jak před prvním rande, a to jdu jenom kámošovi pomoct se stěhováním… Alespoň jsem se snažil, si to namluvit. Zaklepu a chvilku čekám, než se otevřou dveře a v nich stojí… Krisova máma. Teda, pravděpodobně. Nikdy jsem jí neviděl, takže můžu jenom hádat.
"Dirk?" zeptá se a já jenom přikývnu. "Těší mě, Kristian říkal, že už si tu našel kamaráda," řekne a pustí mě dovnitř. Prohodili jsme spolu ještě několik vět, než Kris konečně seběhl ze schodů. Ptala se mě, co dělají rodiče a na podobný blbosti, který ji zřejmě naprosto nezajímaly a jen se snažila bejt milá. Naštěstí přišel zrovna ve chvíli, kdy už hrozilo, že budu mít z těch jejích keců, nádor na mozku. Nejdřív jsem si ho ani nevšiml, teprve, když mi poklepal zezadu na rameno, tak jsem se otočil. Hned vyprskl smíchy a já se jen tupě usmíval. Měl na sobě jenom tepláky a tílko, ale i tak vypadal úžasně roztomile. Možná dokonce ještě líp, než normálně. Asi se půjdu léčit, tohle není normální!
"Tak co, jdeme na to?" zeptal se Kris a já v tu chvíli úplně zrudnul, protože mě napadlo něco úplně jinýho, co bysme spolu mohli dělat u něj doma. Naštěstí jsem se poměrně brzo vrátil do reality a došlo mi, že mluví o tom stěhování nábytku, s čím jsem mu slíbil pomoct.
"J-jo, jasně, co mám udělat?" usmál jsem se na něj a on mě začal navigovat, co je potřeba přenést tam, co tam a co budeme muset táhnout do schodů. Celou dobu mu ale nezmizel úsměv z tváře a já se nemohl zbavit pocitu, že přesně ví, co se v mojí hlavě právě odehrává.
autor: Nerminka

→ Čtvrtý díl ←

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Láďa Láďa | Web | 24. srpna 2008 v 12:36 | Reagovat

Spammer "kredit" je podvodník a zloděj, prosím upozorni na tohoto člověka ostatní blogery zkopírováním mého článku:

http://politik.blog.cz/0808/spammer-kredit-podvodnik-co-krade

Předem děkuji za případnou pomoc

2 swanheart swanheart | Web | 24. srpna 2008 v 12:40 | Reagovat

pjekneeeee :D

3 dark.alesa dark.alesa | E-mail | Web | 24. srpna 2008 v 12:47 | Reagovat

To je tag uzasny,krasny,super nwm co rict wic,snad jen to,ze by jeste dnes mohl byt dalsi dil. XDD

4 scooby-doo scooby-doo | 24. srpna 2008 v 14:09 | Reagovat

senza ff-ká!!!! honééém další dílek! plosím

5 Nerminka Nerminka | E-mail | Web | 24. srpna 2008 v 15:33 | Reagovat

Děkuji všem =)

dark.alesa: Kdyby byl ještě dneska, tak by nebyl zítra =D Teda, alespoň se pokusím, aby byl do zítra hotovej ;o)

6 dark.alesa dark.alesa | E-mail | Web | 24. srpna 2008 v 18:57 | Reagovat

Nerminka zitra musi,je to fakt krasny

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama