Kristian (4. díl)

25. srpna 2008 v 17:40 | Nerminka a Quiquillka ♥♥♥ |  Kristian
Tak a je tu další díl =D Chci jenom upozornit, že tentokrát je to práce mě i Quiquillky, která v podstatě vymyslela všechno od toho, jak přišli na vyhlídku =D Většinou s ní ty díly konzultuju na ICQ a tak některý hlášky jsou i od ní, ale teď vymyslela celkem velkej kus, tak vám to říkám, ať to víte =D Nejdřív si jenom dělala srandu, ale když jsem jí řekla, že to je perfektní, tak jsme ten konec předělala podle ní =D Doufám, že se vám to bude líbit, přeji příjemné počtení ;o)

Včera, když jsem odcházel od Krise, bylo už okolo půl dvanácté. Nezapomněl jsem ho ještě upozornit, že kdyby ještě něco potřeboval, má se určitě ozvat. Poděkoval mi a dal mi pusu na tvář! Myslel jsem, že se v tu chvilku složím. Ale udělal jsem něco mnohem horšího. Zamumlal jsem rychle něco ve smyslu, že jako nemá za co a snažil se co nejrychleji vypadnout. Hned za rohem, mi to došlo a začal jsem sám sobě nadávat, jakej jsem debil. Vždyť jsme se ani nestihli domluvit na dnešek! Sakra, jak to bez něj přežiju? Kdyby alespoň nebyla sobota, tak se uvidíme ve škole, ale takhle? Asi se za ním stavím. On neví kde bydlím a navíc, což bylo tedy velmi inteligentní, jsem si od něj ani nevzal číslo, takže mu nemůžu zavolat. Jsem to ale vůl! No nic, jdu se najíst, máma už udělala oběd a odpoledne se za ním musím stavit.
Vzhledem k tomu, že naši mě celkem spolehlivě zaměstnali na půl dne, tak jsem se ven dostal až teď. Ke Krisovi se dostanu tak kolem páté. Doufám, že bude doma.
"Jé, ahoj Dirku," vypískne a doslova mi skočí kolem krku.
"Ahoj, Krisi," usměju se a snažím se ho nějak dostat ze sebe dolů, protože mý tělo na tu blízkost začíná pomalu reagovat a to rozhodně není dobře. Doufám, že si toho nevšimne, to by byl trapas.
"Jsem rád, že ses stavil," usměje se a sleze ze mě.
"No, já si uvědomil, že ty nevíš kde bydlím a že jsme si ani na sebe nevzali kontakt, tak mě napadlo, se stavit," zamluvím to a on jen přikývne.
"No, tak to bysme měli napravit, ne?" řekne po chvíli a já na něho jenom nechápavě koukám. O čem to sakra mluví? Vůbec to nechápu. "No, jako, že ti dám číslo, když říkáš, že na sebe nemáme kontakt," vysvětlí a stydlivě sklopí hlavu. "Teda, jestli chceš," dodá radši a já se musím smát. Je strašně sladkej. Jenom kývnu na souhlas a vytáhnu si mobil. Kris mi začne diktovat svůj telefon a do toho mi ještě stíhá nakukovat přes rameno. Asi abych to nespletl. Pak ho ještě prozvoním, aby si mě uložil i on.
"Tak kam půjdeme?" zeptá se zvědavě a já jen pokrčím rameny. "Co kdybys mě vzal tam, co minule? Je to tam hrozně krásný," zaprosí a já nakonec souhlasím. Stejně mě nic lepšího nenapadá.
Cestou mluvíme o všem možným. Kris pořád poskakuje okolo a vypráví mi různý historky z bývalé školy, z letního tábora atd. Pořád se něčemu smějeme a lidi, co chodí okolo, si klepou na čelo. Nevadí mi to. Stejně mi nezáleží na tom, co si kdo myslí. Netrvá dlouho a dojdeme, no spíš, já dojdu a Kris dohopsá, na vyhlídku. Už se chystá, že si sedne, ale v tu chvilku ho něco zaujme a s hlasitým řevem: "Ty vole, srnka!" letí tím směrem.
"Zpomal ty cvoku, vždyť ji vyplašíš!" zakřičím za ním, ale pozdě. Srnka už je dávno pryč. Kris si sedne smutně ke stromu, dlaněmi si podepře čelo a začne vzlykat. Mám co dělat, abych se nerozesmál. Jdu až k němu a kleknu si před něj.
"Ty seš ale blázínek," usměju se a začnu mu stírat slzičky z tváří.
"Kdy-když, j-já ch-chtěl v-vidět t-tu s-s-srnku," zavzlyká a začne si protírat pěstičkami oči.
"Víš, co? Pojď se mnou, něco ti ukážu," řeknu a utřu mu poslední slzy. "Ale, musíš mi slíbit, že už nebudeš brečet," dodám a Kris horlivě přikývne. Chytnu ho za ruku a pomůžu mu, zvednout se.
"A co mi chceš ukázat?" zeptá se zvědavě a už zase okolo mě pobíhá, skoro jako ta srnka.
"To je překvapení," odpovím, znovu ho chytnu za ruku a táhnu ho na kraj lesa. Začínám uvažovat o tom, že si k němu pořídím vodítko, jinak se mi asi ztratí.
"Tak jsme na místě," řeknu a ukážu na starý, už dávno nepoužívaný posed. Celou dobu se mě Kris ptal, co mu chci ukázat a kdy už tam budeme. Teď ale jenom fascinovaně stojí a nábožně kouká nahoru, do koruny stromu.
"Tak pojď nahoru, ne?" pobídnu ho a sám začnu zdolávat jednu příčku za druhou. Po chvilce se otočím, abych zjistil, jak daleko je Kris a zjistím, že pořád ještě stojí dole a kouká na mě.
"No tak Krisi, polez," křiknu na něho.
"A-ale, ra-radši ne-e" zakoktá a já ho naprosto nechápu. Tak nejdřív se tváří, že na lepší místo, jsem ho vzít nemohl a teď najednou zase nechce jít nahoru. Já se z něho zblázním! Slezu teda zase dolů.
"Přece nebudeš stát tady dole," snažím se ho přesvědčit, ale zřejmě marně.
"Dirku, já…" začne a já jen čekám, co z něj zase vypadne. "Já se bojím," pípne tiše. Mám co dělat, abych se tu nesložil smíchy.
"A čeho se prosím tebe bojíš? Snad ne výšky…"
"No výšky ani tak ne, ale spíš, že spadnu."
"A proč bys proboha padal?" už to nevydržím a začnu se chlámat na celej les. Zvířátka musí mít radost. Kris si uraženě založí ruce na prsou a otočí se ke mně zády.
"Jejda, tak já teda polezu za tebou, jo? Abys nespadl," řeknu nakonec a snažím se ho přimět k rozumu.
"T-tak dobře, a-ale jestli spadnu, tak něco uvidíš," řekne nakonec a zahrozí mi pěstičkou. Radši potlačím smích, nebo se urazí znovu a ještě se ztratí někde v lese.
"Tak já teda lezu," upozorní mě ještě a stoupne na první příčku. "Ne, já to nedokážu," zapiští a sleze zase dolů. Bože, co jsem komu udělal? Copak jsem chůva? Trpělivě si za něj stoupnu a donutím ho, vylézt znovu na tu první příčku. Pak se namáčknu na něho, s tím, že budu pořád takhle u něj, až poleze nahoru. Nakonec si teda dá říct a šplháme oba nahoru. Akorát doufám, že to ten žebřík vydrží.
"Tak vidíš, žes to zvládnul," řeknu s ulehčením, když konečně vylezeme nahoru.
"Ale jenom díky tobě," usměje se a vrhne se mi okolo krku. Chvilku mě objímá a pak se kousek odtáhne. "Víš, Dirku, já jsem se nebál," zamumlá a podívá se mi do očí.
"A proč jsi teda tolik vyváděl?" zeptám se nechápavě. A pak už vidím jenom spoustu barev, motýlků, žabiček a dalších zvířátek, kytičky a srdíčka a cítím se jako v sedmém nebi…
autor: Nerminka (+ Quiquilla ;o))

→ Pátý díl ←

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dark.alesa dark.alesa | E-mail | Web | 25. srpna 2008 v 17:52 | Reagovat

Aaa proc to musi koncit zrowna tady? Ja se snad do dalsiho dilku obesim...faku upe mega mots uzasny

2 dark.alesa dark.alesa | E-mail | Web | 25. srpna 2008 v 17:55 | Reagovat

*fakt

3 Terinka=P Terinka=P | 25. srpna 2008 v 19:13 | Reagovat

a viděl taky hvězdičky? :D *__*

4 Nerminka Nerminka | E-mail | Web | 25. srpna 2008 v 19:17 | Reagovat

dark.alesa: Proč? Upřímně...je to naprosto jednoduchej psychologickej trik =D Jak se asi píšou úspěšný knížky, že jo? =D

Terinka=P: Vidíš, na ty jsme zapomněly =D Tak si je tam přimysli =D I když myslím, že hvězdičky by viděl spíš, kdyby od Kira dostal pěstí =D

5 Nerminka Nerminka | E-mail | Web | 25. srpna 2008 v 19:17 | Reagovat

dark.alesa: Jo a díky ;o)

6 Iwča.. Iwča.. | 25. srpna 2008 v 19:34 | Reagovat

daaal..neboo...bneboo...proste daal...PLLLS...ja uz chci nowej dil.. nebo si zalozim ruce na prsa a otocim se zady...xDD

7 Letty94 (SB) Letty94 (SB) | E-mail | Web | 26. srpna 2008 v 0:05 | Reagovat

Ohh to je tak neuvěřitelně skvělý O.O :D

8 Nerminka Nerminka | E-mail | Web | 26. srpna 2008 v 13:12 | Reagovat

Iwča: Když se otočíš zády, tak ten díl neuvidíš, až tady bude =D

Letty94: Děkuji =)

9 dark.alesa dark.alesa | E-mail | Web | 26. srpna 2008 v 13:25 | Reagovat

Nerminka a kdy bude?

10 Letty94 (SB) Letty94 (SB) | E-mail | Web | 27. srpna 2008 v 9:23 | Reagovat

čsčs =) Takže, 1. - totok je fakt dokonalá story

2. ptala ses, Quiquillo, jestli sem můžete dát Double Slash. Můžete. =)

11 Nerminka Nerminka | E-mail | Web | 27. srpna 2008 v 12:01 | Reagovat

dark.alesa: Snad brzo =D Dneska nebudu asi celej den doma, tak nwm...

Letty94: za 1. děkuji =) a za 2. už je tady ;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama