Kristian (5. díl)

31. srpna 2008 v 15:22 | Nerminka a Quiquillka ♥♥♥ |  Kristian
A je tu další díl Kristiana ;o) Nermi mi to poslala na mail, že prý včera, když se sem dostala, měl zrovna blog.cz výpadky a nešlo to sem hodit...

Po chvilce se ode mě však Kris stydlivě odtáhl a sklopil hlavu.
"Promiň," špitl a já se musel usmát. Byl tak roztomilej.
"Proč se omlouváš," zeptal jsem se a dvěma prsty, mu nadzvedl bradu. Když se mi teď díval do očí, byl jsem jako v jiném světě. Naklonil jsem hlavu na stranu a pomalu se k němu přibližoval. Kris začal přivírat oči a já se naplno ponořil, do jeho jemných, horkých rtů. Svět, jako by najednou přestal existovat. Veškerou energii a city, jsem vkládal, do toho polibku a cítil jsem se najednou, neskutečně volný a šťastný. Kdyby mi ještě před pár dny někdo tvrdil, že se zamiluju do kluka, zřejmě bych mu dal doporučení, na návštěvu psychiatra. Teď však, když se to vážně stalo a já se zamiloval, nějak mi to nepřipadá divný. Je to pro mě naprosto přirozený.
"Tak oni měli nakonec pravdu," řekl jsem tiše, když jsme se od sebe po dlouhé chvilce odtáhli.
"Kdo?" zeptal se nechápavě Kris a já se zmohl jenom na přiblblej úsměv.
"Ti kluci ve škole," odpověděl jsem mu a něžně zajel prsty, do těch jemných, hebkých vlasů. "Vždycky říkali, že jsem buzík." Jen jsem to dořekl, oba jsme zároveň, vyprskli smíchy. Chytl jsem jeho hlavu do dlaní a znovu ho dlouze políbil.
Na pozorování zvířátek jsme nakonec úplně zapomněli. Slunce už dávno zapadlo a my jsme leželi na posedu v těsném objetí. Pořád jsme se líbali, ale oba se báli zajít dál. Vždyť tohle bylo pro mě něco novýho a ani Kris se netvářil, že by měl nějak moc zkušeností.
"Lás-", zarazil se najednou Kris a trošku se začervenal. Moc mu to slušelo. Ale měl pravdu. Co teď vlastně mezi náma je? Chodíme spolu? No, asi jo.
"Asi bysme si měli promluvit," řekl jsem tiše a podíval se na Krise, který mi ještě pořád ležel v náručí. Jen kývnul hlavou, na souhlas. Najednou jsem ale nevěděl, jak začít.
"Takže?" zeptal se nedočkavě Kris a pořád čekal, co ze mě vypadne. Nakonec mi nezbylo nic jinýho, než mu přiznat pravdu, tedy, že vůbec nevím, co mám říct. Bezradně jsem se na něj podíval. Jen se usmál a pohladil mě po tváři.
"Tak já teda začnu," řekl nakonec a posadil se naproti mně. "No, víš… já… prostě ses mi už od začátku hodně líbil, ale nebyl jsem si jistej, jestli je to oboustranný. Už dlouho vím, že jsem gay a nestydím se za to," odmlčel se a nervózně se zavrtěl, "Podívej, mě se o tom špatně mluví. Nikdy jsem to neuměl. Jenom bych chtěl vědět, jestli ke mně něco cítíš, nebo ne," dořekl a já si všiml, že jen stěží potlačuje slzy.
"Krisi, já… nikdy dřív mě nenapadlo, že by se mi někdy mohli líbit kluci, ale pak jsi přišel ty a najednou… všechno se změnilo. Teď mi to přijde naprosto normální a přirozený a nechci se tomu bránit, chci být konečně šťastný. Ano líbíš se mi Krisi, líbíš se mi strašně moc. Neskutečně toužím po tom, abych mohl být s tebou. Mě se o tom taky špatně mluví, ale chci, aby mezi náma bylo jasno," řeknu a opatrně se podívám na Krise. Ten na mě taky jen mlčky kouká. Nakonec se vykašlu na nějaký slova, stejně nevím, co mám říct. Pohladím ho po tváři a něžně přitisknu svá ústa, na ta jeho. Už jsem se trápil dost. Mám taky právo na štěstí. Na štěstí s Krisem. S mým Krisem.
Domů jsme se dostali až pozdě v noci. Doprovodil jsem Krise až před dům a na rozloučenou ho políbil. Nemuseli jsme se bát, že nás někdo uvidí, protože většina vesnice tvrdě spala. A i kdyby se tady někdo objevil, myslím, že nám oběma, by to bylo jedno. Trvalo nám nejmíň půl hodiny, než jsme se konečně rozloučili. Vůbec se mi nechtělo, od Krise odejít, ale alespoň jsem se mohl těšit na zítřek. Domluvit jsme se sice museli, až na sedm večer, protože Krisova máma, prý vymyslela, nějakej výlet za příbuznejma, co bydlí kousek odtud. Kdyby se něco změnilo, tak mi slíbil, že se ozve. No, upřímně doufám, že napíše. Nedokážu si představit, jak bez něj přežiju tolik hodin. Budu se muset zkusit něčím zabavit, abych na něj pořád nemyslel, i když, pochybuju, že se mi to podaří.
Otočím klíčem v zámku a opatrně otevřu. Nechci nikoho vzbudit. Vevnitř je tma a ticho. Oddychnu si, vypadá to, že naši spí. Strašně se leknu, když se rozsvítí lampička v rohu. A sakra! Mamka tu sedí na křesle a kouká na mě. Tak tohle není dobrý. Kouknu nenápadně na hodiny. Půl třetí! Tak tohle je průser! Zase budu muset poslouchat ty její věcný kecy. Akorát doufám, že mi nedá zaracha, to bych asi nepřežil.
autor: Nerminka

→ Šestý díl ←

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dark.alesa dark.alesa | E-mail | Web | 31. srpna 2008 v 15:27 | Reagovat

Ou krasne...moc,moc,moc krasne

2 scooby-doo scooby-doo | 31. srpna 2008 v 16:01 | Reagovat

áááá to je supér... honééém další dílek plosím

3 Dunkel Engel<3(Iwča..)Ich liebe Shin<3^^ Dunkel Engel<3(Iwča..)Ich liebe Shin<3^^ | 31. srpna 2008 v 16:07 | Reagovat

hej daal..xDD...a to tk ze rychle...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama