Miluji (1. díl)

21. srpna 2008 v 15:26 | Nerminka a Quiquillka ♥♥♥ |  Miluji
Tákžé, zbrusu nová povídka =) Tak jsem k tomu udělala betaread, ale celkem spěchám, takže je možný, že v tom budou chyby, kdyžtak se omlouvám *stydí se* (to tučně vytištěný už bylo od autorky, tak jsem to tak nechala =))
Příjemné počtení přeji, vaše Nerminka =)
Stav povídky: Rozepsaná
Páry: Yu/Kiro, Strify/Shin
Rating: přístupná

"Takže mládeži, zítra ve tři odpoledne!"
"Hai Yosuke-sama!"
Karate… jeho milovaný sport. Miloval ho již od dětství. Ostatně… jako celé japonsko. Miloval vše, co se točí kolem něj, anime a mangu, veškeré čaje a jídla, sporty, náboženství, tradice, které se musely samozřejmě tradovat i u nich doma.
Vešel k sobě do pokoje, který Japonskem jen oplýval. Pohladil svou milovanou věcičku a v tom slyší: "Kiróóó! Miláčku! Ty už jsi doma?"
"Hai Oka-san!"
Kirova maminka už neví co má s tím klukem dělat…
"Lásko… proč mu nerozumím? Vždyť jsme jedna rodina? Měli bychom si rozumět ne?" stěžovala si svému manželovi, který byl již tak velmi zaměstnaný.

Kiro miloval hodně věcí. Japonskem začínaje, přes matku, ale nejvíce svou kapelu. Měl tam velmi mnoho kamarádů a možná i víc… Na svou milovanou kytaru si japonskými znaky vypsal jeho jméno. Od té doby se stala jeho nejmilovanějším předmětem.

Po dnešní hodině karate byl neuvěřitelně vyčerpaný. Lehl si na postel, vzal do rukou sluchátka a začal poslouchat japonský rock. Najednou se ozvalo: "Kiróóó! Večeřéééé!!!"
Napůl blonďatý chlapec vytřeštil oči a sám sebe se zeptal: "To do tý písničky patří taky??" *DEBILNÍ VÝRAZ*
"Notak Kristiáne! Nebudu tu čekat věčně!!"
(Kiro nenáviděl, když se mu říkalo jeho pravým jménem)
"Oka-san! Neřikej mi tak!!!"

Sběhl schody, a koho nevidí! Celá jeho kapela sedí u stolu a vyčkávají na milostivého pána, až se uráčí sejít dolů.
"Kluci! Co tu děláte?" Zněla docela zajímavá otázka, jelikož si Kiro všiml, pro něj docela velmi zajímavé věci. Hm… divný… všichni se tváří jak na pohřbu. Strify jako nejodhodlanější se ujal slova.
"Ehm… Kiro… nevšiml sis, že tu někdo chybí?"
Tak přece se mi to jen nezdálo! Yu tu doopravdy není!
"Co se stalo, že tu není?" Strify jako druhý Kirovi nejbližší se znovu ujal slova. Chytil Kira okolo ramen a byl si vědom, že teď, pokud to řekne jen trošku blbě, tak by to nemuselo skončit zrovna dvakrát dobře. Nadechl se a začal vysvětlovat: "Víš…" Vtom ho Shin chytil za ruku.
"Co je?!" osopil se už tak vystresovaný na Shina, který ho právě vyrušil v této "závažné" chvíli.
"Strify…, prosím, s citem!! Víš, jak by to mohlo skončit!!" prosil opravdu starostlivě modrooký blondýn.
"Co se tu sakra děje?!!" vyjekl ujetě Kiro. Strify měl nervy na dranc.
"Prostě si Yu usmyslil, že opustí naši kapelu, stačí?!" zaječel a jen čekal na Kirovu odezvu, kterému se právě zalily oči slzami.
"Co… cože udělal?… on… on mě opustí?" koktal dokola Kiro. Najednou se sebral a běžel k mamince. Pověsil se jí na krk a začal brečet.
"Kiro… nás to taky strašně mrzí. Vím, že jste byli velcí kamarádi, ale…" Shin velice mile začal na Kira mluvit, ale ten ho v půlce věty zastavil slovy: "Kamarádi… to určitě!"
Zelenooký chlapec se rozběhl do svého pokoje. Chňapl po mobilu a začal Yua prozvánět. Nic. "Yu… proč mi to děláš?" naříkal si Kiro v hlavě. Hodil na sebe bundu a otevřeným oknem utíkal kamsi pryč.

"Konbamwa Mikito-san máte Yua doma?" zeptal se slušně Kiro, když mu v domě kde Yu bydlí, přišla otevřít jeho matka, která pocházela z Japonska.
"Hai Kiro-kun oh gomenasai… Kiro-san. Yu je nahoře."
Kiro poděkoval a tryskem vyrazil k němu do pokoje. Yu zde seděl na posteli a pobrekával a cosi si vyčítal.
"Yu!" rozběhl se Kiro s těmito slovy a skočil mu přímo do náruče.
"Co mi to děláš ty blázínku?" zeptal se ubrečený Kiro a na důkaz velké lásky ho políbil. "Gomen… Kiro… já… já už fakt dál nemůžu. Mám co dělat abych tě na koncertu nezačal rovnou líbat, už jen ty pusy stačí…" Kiro se zarazil a jeho krásné oči se mu zalily slzami: "A to jen kvůli týhle blbině nás opouštíš?!"
"Kiro… neplač… možná si to jen moc bereš…"
pokoušel se ho Yu uklidnit.
"To si jen myslíš!" probíhalo Kirovi v hlavě.
"Víš co? Mám nápad!" blesklo Yuovi hlavou. Sběhl po schodech dolů a nechal tam Kira samotného.
"Jak myslíte, že to přijal?" zeptal se nenápadně Luminor.
"Asi se s tím nemůže vyrovnat. Byl do něj zabouchlej a teď tohle…" odvětil mu Strify smutně.
"Yu a Kiro?! No to je kombinace!" nestačil Shin věřit vlastním uším.
"Brouku, ty o tom nevíš?" snažil se Strify dělat "hodnýho".
"Ne… nikdo mi o tom neřekl a ani jsem si nevšiml…" řekl Shin velmi překvapeně.
"Tak to na koncertech asi spíš ne? Takže se mi to nezdá, že v některých chvílích bubny chabnou…" řekl Strify s docela velkým pošklebkem.
"Ty jsi ale pitomej!" rozzuřil se Shin a strčil do Strifyho.
"Pitomej… ale celej tvůj!" Dodal Strify ještě třešničku na dortu.

Yu se na chvilku vrátil zpět do pokoje, ale nevydržel tam dlouho. Hned zas pelášil pryč. Asi po pěti minutách přišel a cosi držel.
"Copak to máš?" zeptal se docela debilně Kiro.
"Na, hoď to na sebe!" řekl Yu a podával mu nějaký triko.
"A proč?" Kiro si na debila hrál dál.
"Mám ti s tím snad pomoct?!" Yu vyšuměl. Ani nečekal na Kirovu odpověď a už byl u něj na posteli a pomalu ho svlékal.
"Yu… Yu….!! Kam mi to saháš?!" zděsil se Kiro, když se Yu dostal do "spodní" části. "Přece u nás nebudeš spát oblečenej ne?" usmál se Yu.

"Luminore? Ty máš Jetsama doma?"
otázal se Strify.
"Jo, jo, už mi vyhřívá postýlku," odpověděl, jako vždy, vtipně.
"Takže Shine, to znamená… že půjdeš dneska k nám," řekl infantilně Strify.
"Mno, jasně bejku!" odpověděl mu stejně infantilně Shin.
"Jako u bláznů…" prolítlo Luminorovi hlavou.
"Ah… Yu… tady je tak krásně…" šeptl Kiro.
"To bude tím, že jsme tu spolu," řekl Yu a políbil ho do blonďatějších vlasů. Vtom vešla jeho matka a Kiro začal zmatkovat.
"Klid!" pokoušel se ho uklidnit Yu.
"Oyasuminasai Yu-kun a Kiro-san!" popřála a šla spát. Kiro se schoulil k Yuovi do náruče a docela vyděšeně se zeptal: "Ona nás neviděla? Jí to nevadí?"
Yu se této otázce musel podivit… Hm… jak mu to mám vysvětlit?? Vzchopil se a odpověděl: "Ona… ona o tom ví… ví o tom, že… že tě miluju…" vykoktal ze sebe Yu. "Teda chlape z tebe to leze, jak z chlupatý deky!" vynadal si sám sobě Yu.
Miluji? Takže mámě o tom řekne a mě se o tom ani nezmíní? A to říká, že mě… miluje? Kiro se naštval a nechtěl Yua vnímat.
"Promiň… nedokázal jsem ti to říct," vypadlo Yuovi najednou z úst. Kiro mu padl kolem krku.
"Vrátím se…" pronesl Yu jako poslední slova, před nádhernou nocí…

Miluji karate, miluji naší kapelu, miluji Japonsko a vše co se točí kolem něj, miluji svou kytaru, miluji své rodiče a miluji tebe… Yu…
autor: Backy
betaread: Nerminka

→ Druhý díl ←

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama