Osudový polibek (3. díl)

16. srpna 2008 v 15:45 | Nerminka a Quiquillka ♥♥♥ |  Osudový polibek
Tak jste se dočkali =D Musím přiznat, že jsem sama nevěděla, jak se to bude vyvíjet dál, ale teď už to mám vymyšlený a musím říct, že jestli jste takoví zvrhlíci jako já, tak se máte na co těšit =D
Přeji příjemné počtení =)

Když jsem se další den probudil, muselo být už kolem poledne. Slunce nakukovalo zpoza světlých širokých závěsů a já si líně protřel dlaněmi oči. Rezignovaně jsem se na posteli posadil a snažil se probrat.
"Musel jsem být asi včera hodně unavený, že jsem se probudil až teď," napadne mě a hned zrudnu, při vzpomínce na včerejší večer. Co když to byl ale jen sen? Co když přijdu dolů a Yu se ke mně bude chovat jen jako ke kamarádovi, jako předtím? Možná, že se nic z toho doopravdy nestalo.
Rozhodnu se zahnat ty vtíravé myšlenky a raději se zvednu a začnu se oblékat. Ještě si namaluju oči, taky musím něco udělat s vlasy… Chci se Yuovi líbit. Ať už to byl sen, nebo ne.
Asi po hodině jsem konečně schopný sejít dolů do obýváku. Nikoho tu bohužel nenajdu, ale z kuchyně zaslechnu Strifyho, jak si zpívá.
"Třeba tam bude i Yu," napadne mě a rozhodnu se, tam zamířit. Stejně mám hlad, tak se alespoň najím.
"Dobré ráno," zavolám na Strifyho už od dveří a ten se jenom usměje.
"Ráno? Spíš dobré odpoledne. Už je půl druhý," informuje mě a já jen koukám. Nechápu, jak jsem mohl prospat tolik hodin. Rozhodnu se to nekomentovat. Ukradnu Strifymu toasty, co si zrovna udělal a provokativně se na něho zašklebím. Výhružně na mě zavrčí a je na něm vidět, že by mě nejradši probodl vidličkou. Kdyby teda nějakou měl. Zakousnu se do jednoho toastu a plánuju odkráčet k televizi. Strifyho výraz se na chviličku změní. Můžu z něho vyčíst jen smutek a beznaděj. Sice to trvá jen několik setin vteřiny, potom se pokusí ho zakrýt úsměvem, ale stejně ten pohled zaregistruju. Místo toho, abych odešel, jen položím talíř na kuchyňskou linku a opřu se o ni ležérně bokem. Musím získat určitou stabilitu.
"Strify, stalo se něco?" zeptám se, ale předem je mi jasné, že odpovědi se nedočkám. Tedy, alespoň ne té, kterou chci slyšet.
"Ne, proč?" odpoví a vážně se tváří přesvědčivě, ale já mu to tak lehce nespolknu.
"Je to kvůli těm toastům?" plácnu největší blbost, která mě napadne, "jestli chceš, tak si je vem zpátky, já si udělám nový," dořeknu a přisunu talířek blíž k němu.
"Nech si je, žádný toasty nechci," řekne a povzdychne si. Už se nesnaží zakrývat, že ho něco trápí.
"Tak co teda chceš?" vypadne ze mě a s napětím očekávám odpověď.
"Tebe," šeptne tiše a sklopí stydlivě hlavu.
"M-mě?" vykoktám a mám co dělat, abych tu novou informaci rozdýchal.
"Kiro, já vím, že máš Yua a chápu, že ho miluješ. Nechci na tebe nějak naléhat. Jediné, co chci je, abys byl šťastný. Pokud to bude s Yuem, budu to respektovat," dořekne a něžně mě pohladí po tváři. Najednou mi vyhrknout do očí slzy. Dochází mi význam jeho slov. Vždyť on je ochotný se mě vzdát, jen proto, abych byl šťastný. Ale co on? Může tvrdit, že bude taky šťastný, protože poznám štěstí já, ale je jasný, že to není pravda. Nikdo, v jeho situaci, nemůže být šťastný.
Koukám do jeho zářivých očí, které se stejně jako moje, třpytí od slz. Je mi ho hrozně líto. Když o tom tak přemýšlím, dochází mi, že ani on mi není lhostejný. Kdybych neměl Yua, určitě bych dal Strifymu šanci, ale takhle to prostě udělat nemůžu. Miluju Yua a nechci ho za žádnou cenu ztratit. Ani si neuvědomím, že tu poslední větu vyslovím nahlas. Začervenám se, když mi to dojde a chci se začít omlouvat. Strify mě však umlčí rázným přiložením ukazováčku na rty. To mě donutí několik vteřin jen tupě zírat před sebe. Když jsem se teď dozvěděl, co ke mně cítí, nedokážu už takové gesto brát jen jako kamarádské. Ještě chvíli tam v téhle pozici stojíme a díváme se vzájemně do očí. Aniž bych to mohl jakkoli ovládat, najednou automaticky začnu sát jeho prst. Chci přestat. Omluvit se mu a jít pryč. Za Yuem, za svojí láskou. Za člověkem, kterého z celého srdce miluji. Ale dochází mi, že to nedokážu. Strifyho překvapený výraz, po chvíli nahradí blažený. Je vidět, že se mu to líbí. Panovačně se usměju a obkroužím jazykem špičku ukazováčku. Hraju si s ním, aniž bych přerušil oční kontakt. Už naprosto ztrácím kontrolu nad svým tělem. Přitáhnu si Strifyho blíž a vášnivě ho políbím. Cítím jeho horký dech, na svých rtech a to mě ještě víc vyburcuje. Natlačím ho zadkem na linku, až sykne bolestí. Nepřestává však v líbání a ani já nejsem nijak pozadu. Jednou rukou mu zajedu pod kalhoty, kde nahmatám jeho vzrušení. Chvíli ho jen tak třu, než se odvážím zajet dlaní i pod prádlo. V opojení mi přirazí do ruky. Vzruší mě tím na nejvyšší míru. "Nejradši bych mu okamžitě stáhnul kalhoty, i prádlo, otočil ho a přehnul přes linku a-" Musím se krotit. Už teď jsem zašel až příliš daleko. Vzpomínka na Yua, mi vhrne do očí slzy. Najednou mi všechno dojde. To, že tu stojím, s jazykem ve Strifyho puse a s jeho penisem v ruce a mám v kalhotách erekci nemalých rozměrů. Je mi, ze mě samotnýho špatně. Zrovna tady podvádím člověka, kterýho miluju a to dokonce s nejlepším kámošem! Jsem odpornej a hnusnej a já nevím co ještě! Musím pryč! Beze slova se od Strifyho odlepím. Aniž bych mu cokoli vysvětloval, otočím se a jdu pryč. Vím, že to vůči němu není fér, ale já prostě nevím, co mám dělat. Tisíce myšlenek mi víří hlavou a před očima se mi střídají dvě tváře. Každý z nich je úplně jiný, ale přesto v sobě oba mají něco, co mě něčím přitahuje. Nechápu to. Sám v sobě se nevyznám. Místo do svého pokoje, se rozhodnu zamířit na balkon. Třeba se mi, na čerstvým vzduchu, udělá líp. Vytáhnu si svoje rozkládací křesílko a posadím se zády ke dveřím. Zavřu oči a plně se ponořím do přemýšlení. Potřebuju si prostě všechno urovnat v hlavě.
Vyruší mě, až o mnoho minut později, něžný polibek na rty. Otevřu oči a když před sebou spatřím Yua, zářivě se usměju. Je zvláštní, jak mi dokáže zvednout náladu, když jsem úplně na dně. Vrátím mu pusinku a pověsím se mu okolo krku. Už ho nehodlám pustit. Nikdy!
Ruku v ruce jdeme do obýváku a já si až teď vzpomenu na Strifyho. Úplně jsem na něho zapomněl, když jsem uviděl svého miláčka. Musím mu to vysvětlit. Co nejdřív si s ním musím promluvit.
Posadíme se oba na pohovku a Yu vytáhne z tašky dvdčko. Sweeney Todd! On mi koupil Sweeneyho! Nevěřícně vykulím oči a vrhnu se mu okolo krku. Mám chuť, zulíbat ho k smrti. Vůbec jsem netušil, že už vyšel na dvdčku.
"Á, naše hrdličky!" uslyším Strifyho hlas a ztuhnu. Yu se jenom usměje. Zřejmě přeslechl ten tón, kterým to Strify pronesl. Byla z něj cítit bolest a zklamání. Nedivím se mu, cítil bych se stejně. Nedokázal jsem se mu podívat do očí, jen jsem tam dál seděl a snažil se potlačit slzy, které se už poněkolikáté, dnes, draly na povrch. Je mi to tak hrozně líto. Ani nevím, proč jsem to vlastně udělal, ale vím, že bych to klidně udělal znovu, kdybych dostal příležitost. Připadám si jako sobeckej hajzl! Myslím jenom na sebe. V té kuchyni mě vůbec nenapadlo, jak musí Strifymu být. Musím se mu omluvit, vysvětlit, že to byl prostě zkrat a že se to už nestane. Teda, alespoň doufám, že už se to nestane. Nějak si nemůžu pomoct, ale i teď, když se na něho dívám, mám pocit, že se zblázním touhou. Ne, že bych už nemiloval Yua, to ne. Panebože, já vážně nevím, co chci! Na jednu stranu, miluju nade všechno Yua a nechci ho za nic na světě ztratit a na druhou, neskutečně toužím po Strifym. Musím ty myšlenky na Strifyho nějak zapudit. Tohle prostě nejde. Mám Yua a nic víc nepotřebuju. Doufám, že to Strify pochopí, ale hlavně taky, že to pochopím, já sám.
autor: Quiquilla
betaread: Nerminka

→ Čtvrtý díl ←

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dark.alesa dark.alesa | E-mail | Web | 18. srpna 2008 v 22:38 | Reagovat

Twl upe nejwits super(hlawne ta cast w kuchyni)  ;-)

2 Terinka=P Terinka=P | 18. srpna 2008 v 22:56 | Reagovat

jaaaj bombaa...honeeem daaal ;D xD

3 KYSS KYSS | E-mail | Web | 19. srpna 2008 v 9:06 | Reagovat

woow xDD kráásný toee

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama