Šampaňské (1. část)

26. srpna 2008 v 14:03 | Nerminka a Quiquillka ♥♥♥ |  Šampaňské
Takže, máme tu novou povídku. Nebo spíš starou, protože tohle je první povídka CB, co jsem psala =D Akorát jsem to nebyla schopná dokončit a teď jsem se do toho konečně pustila =) Je to jednorázovka, ale rozhodla jsem se to rozdělit na dvě části, protože je to hodně dlouhý =D A upozorňuju, je to pěkně zvrhlý =D
Stav povídky: Dokončená
Páry: Yu/Kiro
Rating: 15+

Zlehka otočím klíčem v zámku a otevřu dveře. Konečně doma! Jsem utahanej jako kotě. Dnešek byl vážně náročnej den. Dlaní si promnu oči.
"Chce se mi tak spááát," zívnu a začnu přemýšlet, jestli by bylo rozumný ustlat si rovnou tady na chodbě. Strašně se leknu, když uslyším hlasitou ránu. Někdo tu zřejmě tříská dveřma. Alespoň to tak znělo. Ti lidi by se mohli trochu mírnit v projevování svých emocí, někdo z toho klidně může mít infarkt. Teda doufám, že to nemá na svědomí Yu. Ten je schopnej všeho. Člověk ho jednou nechá doma samotnýho a on už málem podpálí barák. Znám ho až moc dobře. I když, je pravda, že bouchání dveřma je spíš parketa Strifyho. Ten se v tom vždycky vyžívá, když se naštve. Ale ten to rozhodně nebyl, protože je s klukama v baru. Proč já blbec nešel s nima? No, chtěl jsem, ale jak už jsem říkal, mám co dělat, abych se vůbec doplazil do postele, takže by to asi ani nebylo prakticky možný. Doufám, že mi Yu dá alespoň pokoj a já budu moct zapadnout k sobě a konečně spááát. Už zase zívám. Pomalu se přesunu k výtahu a zmáčknu tlačítko. Já snad vážně usnu tady. Ještě jednou si zívnu a dojde mi, že neslyším výtah. Zamžourám teda na dveře a až teď si všimnu malé cedulky, připevněné lepící páskou, s nápisem: "MIMO PROVOZ" No to mi ještě scházelo! Teď budu muset až do šestýho patra pěšky! Napadne mě několik sprostejch slov, ale nahlas nevyslovím ani jedno. I na to jsem moc utahanej. Ale naštvanej jsem dost. Rezignovaně vyšlápnu prvních pár schodů. Musím se přemáhat, abych vylezl vůbec do prvního patra. A aby toho nebylo málo, proletí kolem mě nějaká bloncka v minisukni a děsně kvílí na celou chodbu. Myslel jsem, že mě shodí zase zpátky dolů, když v těch podpatkách zapackala a zabalancovala. Radši jsem se jí obloukem vyhnul a trochu přidal do kroku. Vůbec se mi nechtělo, ale lepší, než ležet v nemocnici se spoustou zlámanejch kostí, což by klidně mohl být důsledek pádu na tu tvrdou zem. A to nemluvím o otřesu mozku! No dobře, možná trochu přeháním… Ale jenom malinko.
Naštěstí se mi podařilo bezpečně vyškrábat až nahoru, i když to pěknou chvilku trvalo. S námahou odemknu dveře a vplížím se dovnitř. Divím se, že mě ty nohy ještě nesou, já bejt jima, tak už se na to vykašlu. Chytnu konečně za kliku od svýho pokoje, ale než se mi podaří otevřít, zarazí mě něco velice zvláštního. Chvíli jsem přemýšlel, jestli už spím, nebo je ten slaďák, linoucí se z Yuova pokoje jenom halucinace. Ještě by se dalo přemýšlet o konci světa, ale na to jsem byl tak unavenej, že mě to ani nenapadlo. Místo toho, abych si šel lehnout, což jsem původně zamýšlel, zamířím k Yuově pokoji. Sám jsem překvapenej, co tu blbnu, ale tohle prostě není normální! Pootevřu trochu dveře a celkem mě překvapí, že je tu uklizeno. To totiž u něho není moc běžný. Když uvidím Yua, jak se válí po posteli mezi flaškou šampaňského a jahodami, napůl namočenýma, v čokoládě, začnu dost silně pochybovat o jeho duševním zdraví.
"Jé, ahoj Kiro," pozdraví mě otráveně a otočí se na druhý bok.
"Ta holka, co jsem ji potkal na schodech letěla od tebe?" zeptám se, ale odpověď je mi předem jasná.
"Nejspíš," zabručí neurčitě a konečně se posadí, takže mu můžu vidět do očí.
"Cos jí proboha udělal?" přisednu si k němu na postel, už mě tu nebaví stát.
"Já? Nic," zamumlá a tváří se jako svatoušek, ale moc přesvědčivě to teda nezní. "Jen-jenom jsem se jí dotkl a ona hned začala ječet a vrazila mi facku. No a pak utekla…" To snad ani nechci vědět, kde se jí dotkl, když kvůli tomu tak vyváděla. Ten Yu je prostě nepoučitelnej.
"A to jsi kvůli ní nakoupil tyhle…" ukážu na postel, na výstižný výraz se prostě nezmůžu.
"No, když já ji fakt chtěl dostat. Víš, ona je to fakt kočka a taky má bohatý rodiče a všichni ji tu znají a tak… No a prostě, kdybych se s ní vyspal…víš jaká by to byla bomba?" vysvětlí mi a naštvaně sklopí hlavu. Mám co dělat, abych nevyprskl smíchy. Já z něho někdy nemůžu.
"To teda nevím a upřímně, ani mě to nezajímá," odpovím klidně a znovu se zadívám na ty blbosti, na jeho milované peřině, s medvídkama. "A co chceš dělat s tímhle?" zeptám se a mám co dělat, abych znovu nezačal zívat. Pokrčí neurčitě rameny.
"Sníme to a vypijeme, co jinýho s tím chceš dělat?"
"To nemyslíš vážně, že ne?" začnu se chlámat na celý kolo.
"Proč ne? Čokoládu milujeme oba a proti jahodám, pokud vím, taky nic nemáš, tak co je v tom za problém?" zeptá se nechápavě.
"No, to šampaňský je problém," vysvětlím mu a vážně se na něj podívám. Teď to ale vypadá, že je to on, kdo nemá daleko k výbuchu smíchu.
"Co máš proti šampaňskýmu?" zeptá se, ale to už se válí po posteli v záchvatu smíchu.
"Budu opilej," řeknu uraženě a chystám se odejít. S tím cvokem tu nebudu už ani minutu!
"Počkej!" stáhne mě zpátky na postel. "To se musíš hned urážet?"
"Jo, musím a budu! A pusť mě!" zapištím. Už si připadám jak holka, jak tu ječím, ale nějak mi to ani nevadí.
"Tak fajn, pouštím tě. Hlavně se uklidni," řekne a já se jen zhluboka nadechnu, ale dřív, než mu vyčtu všechno od doby, kdy se narodil, až po teď, zacpe mi pusu jahodou. Takže místo nadávek, je slyšet, jen nějaké přidušené cosi. Snažím se ji rychle pokousat a polknout, abych mohl konečně vypadnout, ale to už ke mně ten cvok natáhne ruku se skleničkou vína.
"Alespoň jednu," koukne na mě psíma očkama, "a pak můžeš klidně jít." Chvíli na sebe jen tak koukáme, ale pak rezignuji.
"Tak dobře, ale jen jednu," souhlasím nakonec a přiložím skleničku k ústům. "Hmm, je vážně dobrý," zakývám uznale hlavou a ještě trochu si loknu.
Samozřejmě, že u jedné skleničky nezůstaneme. Za chvíli už cítím, že jsem mírně společensky unaven. Asi bych si měl jí lehnout. Vyslovím tu myšlenku nahlas. Yu se však tváří, že naprosto nic neslyšel a dál do mě cpe jahody. Už ani nestíhám kousat. Kolik jich proboha koupil? Pevně stisknu rty k sobě. Už ani jednu blbou jahodu!
"Co je?" zeptá se nechápavě a snaží se mi tu jahodu do pusy, narvat násilím. S námahou pokoušu ten náklad ovoce, co mi tam mezitím nacpal a chystám se zase jít. Odstrčím jeho ruku a zvednu se z postele. Než ale stihnu udělat první krok, svalím se zase zpátky. Nevěděl jsem, že už jsem tak opilej.
"Tak vidíš, že sis to rozmyslel," zazubí se na mě Yu a nakloní se blíž ke mně. Pěkně smrdí alkoholem! Zhnuseně se od něho odsunu na druhou stranu postele.
"Nic jsem si nerozmyslel, akorát jsem zjistil, že už jsem tak opilej, že nemůžu chodit. Já ti to říkal!" vyčtu mu uraženě a otočím se k němu zády.
"Ale pištíš jako střízlivej," vrátí mi a já mám sto chutí mu jednu vrazit. "A nezpíváš. Když seš opilej, zpíváš!" začne se zase chlámat a já už zuřím.
"Nech toho, nebo…"
"Nebo co?" ušklíbne se a já mu místo odpovědi rovnou vrazím facku. No co, říkal si o to sám! To šampaňský už začíná dost silně působit. Přesvědčím se o tom hned, jak se nahnu, abych mu vrazil ještě jednu z druhé strany. Už mě vážně vytáčí! Místo facky ale zabalancuju a spadnu přímo na něho. Chvíli na mě kouká jak na zjevení a pak se debilně zeptá: "Chceš ještě jahodu?" Já ho vážně asi zabiju! Tohle už není možný! Jak může bejt někdo tak blbej?
"Ne! Žádnou blbou jahodu nechci! A jdu pryč!" jestli se mi ovšem podaří vůbec dojít ke dveřím, ale to už radši nedodám.
"Ty už nechceš?" začne hraně natahovat a smutně na mě koukne. "A kdo to teda sní?"
"Ty, kdo jinej?" zabručím naštvaně a pokusím se vstát. Jde to celkem dobře. Alespoň do té doby, než se Yu vzpamatuje a stáhne mě zase k sobě. "Hele, Yu, tohle už není vtipný," zasyčím.
"Tak alespoň dopijeme to šampaňský, jo?" zeptá se a já jenom zakroutím hlavou. Tohle je prostě zbytečný. Jak kdybych mluvil do dubu. I když, možná i s tím by byla smysluplnější konverzace. Kdybych mohl, tak se zvednu a jdu pryč, ale jak už jsem zjistil, ono to zas tak jednoduchý nebude. Rozhodně ne, s alkoholem v krvi. Třeba usne a já se budu moct nějak doplazit k sobě do postele, napadne mě a hned začnu svůj plán uskutečňovat. Vezmu si od něj celou flašku a pořádně se napiju. Třeba ho to donutí si taky pořádně loknul a já od něj budu mít pokoj. Moje přání se vyplní, ale jen napůl. Vypije sice skoro všechno, co tam ještě zbylo, ale místo aby padl na postel, vrhne se na mě.
"Co blbneš?" snažím se mu vyrvat, když se mě pokusí políbit. Tak to jsem si moc nepomohl. Spíš naopak. Už je asi tak opilej, že nepozná rozdíl mezi mnou a tou holkou. Nebo, jak to mám chápat? Pokusím se mu vyškubnout, ale má to naprosto opačnej účinek, než jsem plánoval. Jak jsem se totiž nadzvednul, tak toho ten hajzl využil a chytil mi za zády obě ruce.
"Tak a teď už mi neutečeš Kiroušku," zazubí se na mě a já mám chuť jít zvracet. Nakloní se ke mně a začne mě líbat na krku. Pomalu se přestávám bránit. Už na to nemám sílu, ani náladu. Navíc ten alkohol mi taky pěkně stoupl do hlavy. Dokonce až tak, že když mě znovu políbí na rty, tak s ním začnu spolupracovat. A kdyby jenom to! Zajedu mu rukou do vlasů a druhou pod tričko. Nemůžu se jeho polibků nabažit. Zakloním mu hlavu, abych měl k jeho ústům lepší přístup a obkročmo si sednu na jeho klín. Začíná se mi poddávat. Zapřu se rukama do jeho ramen a povalím ho na postel. Doslova z něj servu tričko a rozhlédnu se okolo. Zrak mi padne na Yuův pásek, přehozený přes židli. Naštěstí se stačí jenom naklonit a dosáhnu na něj. Zvrhle se zasměju a jeho pravé zápěstí rychle obvážu páskem. Sice to nejde zrovna nejlíp, ale drží to a to je hlavní. Než se stihne zeptat, o co se to snažím, připevním druhý konec pásku k noze od postele. Snad to bude držet.
"No Kirouši, ty se nezdáš!" obdivně hvízdne, ale to už hledám něco dalšího, čím bych mohl přivázat i druhou ruku. Okolo sebe už bohužel nic neobjevím a ke skříni nejdu, ještě by mi utekl. To teda ne! Má co chtěl. Teď ať si to hezky vyžere. Po chvilce marného pátrání mi pohled sjede až k Yuovu pasu. No jistě! Že mě to hned nenapadlo! Zručně rozepnu pásek a snažím se ho vytáhnout z poutek.
"Ty na to ale jdeš rychle!" zakoulí očima a začne se zase chlámat.
"Drž hubu!" okřiknu ho. Už mě vážně štve. Vytáhnu pásek z posledního poutka a už mu šněruju i druhou ruku. Tohle si chlapec za rámeček nedá. Muhehe, jsem ďábel!
autor: Quiquilla

→ Druhá část ←

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dark.alesa dark.alesa | E-mail | Web | 26. srpna 2008 v 14:38 | Reagovat

Uaa sqwely...fakt husty,dal,dal,dal!

2 Backy Backy | Web | 28. srpna 2008 v 9:43 | Reagovat

supééééééééééééééér

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama