Dvojčata (13. díl)

16. září 2008 v 12:00 | Nerminka a Quiquillka ♥♥♥ |  Dvojčata
Doporučuju, přihlásit se o pokračování, bohužel další díly zatím nejsou =op

Yu:
Vešel jsem do svého pokoje. Debrecína seděla pro změnu na posteli a rozebírala můj mobil. Už jsem neměl sílu se s ní hádat, tak jsem zpod drátků vytáhl SIM kartu, která jako jediná zůstala neporušená. Zbytek jsem shodil na zem a Debrecína ostatky toho přístroje brzo následovala. Neřešil jsem její pohledy údivu a natáhl jsem se na postel v tom, v čem jsem byl. Škoda toho mobilu, měl jsem ho rád. No co, teď už to stejně nikdo do pořádku nedá. Přehodil jsem přes sebe deku.
"Zhasni," prohodil jsem příkaz k Debrecíně, ani jsem nečekal, jestli ho vykoná a jal jsem se chrupkat.
Shin:
Tady se člověk vážně nemůže v klidu vyspat! Tak nejdřív Strify. Až do jedný si pouštěl nějakej dokument o Mozartovi a pořád se tlemil. Nejvíc tomu, když Wolfimu umřel kanárek a on ho pochoval se slovy: "Zde leží pták, můj kamarád. Nebyl zlý, naopak. Byl čilý až příliš. A teď nežije a mě krvácí…"
"Můžeš se přestat smát?" vyjekl jsem a přehlušil slovo ,srdce'. "A ztlum to, tady se nedá spát!"
"No jo, simtě. Ty naděláš…" Asi nikdy nepochopím jeho potřebu, pouštět si nahlas dokumenty. A usnout se mi stejně nepovedlo, až když všechno zmlklo.
Potom Kiro. Přimotal se ve čtyři ráno, vrhl se ke mně do pokoje a začal se soukat ke mně do postele.
"Hej, nech toho! Tohle je moje postel!"
"Jé Shiníííí! Co ty tady děláš?"
"Já sem tady spal."
"Tady? U mě?"
"U tebe? Ne! Tohle je můj pokoj a moje postel a ty sídlíš o dveře dál."
"Jů, no jo. Tak já jdu," vstal a začal se dobývat do mojí skříně.
"Ne tyhle dveře!" Nakonec jsem byl donucenej vstát a odvést ho k němu. To mi sežralo další hodinu, co jsem mohl chrnět, páč se pak z Kikinova pokoje ozývaly různý řítivý rány, výbuchy smíchu…
No a v devět mě vzbudil Luminor. Strify, Kiro a ani Yu na pokoji nebyli, Debrecína byla zamčená, a tak se Luminor nudil a chtěl po mě, abych si s nim něco zahrál. Původně navrhoval hru na tatínka a na maminku (ještě ke všemu jsem měl bejt maminka), ale to jsem mu okamžitě zatrhl. Tak teda vymyslel schovku, což jsem mu odsouhlasil - s tím, že bude pykat. Začal a já se běžel ukrýt na záchod. Bohužel mě brzo našel, a tak jsem musel pykat já.
Vy si ani nedovedete představit, jak je to pracný, počítat německy. A to jsem počítal jen do 50: "…Neunundvierzig, Fünfzig! Hurá!" A Luminor nikde.
Začal jsem prohledávat pokoj. Především ty místa, kde by Luminora nikdo nehledal, jako třeba závěs, krabici od bot, ponožky… Nakonec jsem musel uznat, že tady není a šel prozkoumávat pokoje ostatních - s tím, že jsem dával dobrý pozor, aby se za mnou neproplazil. Nikde jsem ho ale nemohl najít. Náhle jsem uslyšel křik, vyběhl jsem tedy do chodby.
Do pokoje vcházeli Kiro, Strify i Yu a Luminor ležel roztažený na zemi. Na klice byla zaháknutá jeho bota. Vrávoravě vstal, ručkujíc přitom podél Yua, oprášil se a odcupital k sobě. Příchozí se rozhodli jít spát a já jsem se k jejich názoru přidal. Přece jen, moc jsem toho dneska nenachrupkal, takže mi to prospěje. Ani jsem nebyl zvědavý na jejich příhody, nejsem žádnej otec svatej, aby se mi furt zpovídali. Už vím, až příště zase něco provedou, zadám jim 50 otčenášů.
Když jsem otevíral kliku od ložnice, přistála na mě najednou Debrecína, která nestihla ubrzdit svůj úprk z Yuova pokoje.
autor: Mijuluna
betaread: Nerminka

→ Čtrnáctý díl ←

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dunkel Engel<3(Iwča..)Ich liebe Shin<3^^ Dunkel Engel<3(Iwča..)Ich liebe Shin<3^^ | E-mail | Web | 16. září 2008 v 15:20 | Reagovat

hej jko dal...a to tk ze rychle...sup, sup pisej..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama