Osudový polibek (7. díl)

26. září 2008 v 21:42 | Nerminka a Quiquillka ♥♥♥ |  Osudový polibek
Uf, to by člověk nevěřil, jak je pracný, něco takhle přepisovat =D No, ale už mám notebook, což je skvělá zpráva ;o) Ještě do něj musím naházet všechno odtud atd., ale to půjde =) Přeji příjemné počtení ;o)

Když jsem se ráno probudil, zjistil jsem, že jsem v pokoji sám. Doufám, že se mi to všechno jenom nezdálo, protože to bylo… prostě… úžasný! Rozhlédl jsem se pokojem a s potěšením zjistil, že není můj, ale Strifyho, což znamená jediné. Jenže, jak to teď s náma třema, bude? Miluju Yua, to je jasný, ale Strifyho se taky nedokážu vzdát. Celkem se bojím toho, jak se k sobě teď budeme chovat… A co když si Strify myslí, že jsme ho jenom využili? Ne, to ne! Nechci, aby si to myslel, protože to není pravda! Vždyť já… já ho mám rád! Moc rád. Můžu říct, že ho miluju? Možná že i jo… Panebože, jsem strašně zmatenej! Co mám dělat? Musím někdy sejít dolů, nebo na mě budou určitě klepat, co mi je. A až tam přijdu, mám dát Yuovi pusu? Ale, co když tam bude Strify? Bude mu to vadit? A co kdybych dal pusu Strifymu, aby… ne, to je blbost! Yu se na mě akorát tak naštve. Tak co mám dělat?
Bezradně jsem si sedl na postel a složil hlavu do dlaní. Neměl jsem daleko k slzám. Jenže já nechtěl brečet! Chtěl jsem se usmívat a být šťastný, jenže to, jsem bohužel nedokázal.
Nejdřív se, po chvíli koukání do zdi, rozhodnu vysprchovat. Potom se obleču, učešu a namaluju. To mi pár hodinek zabere a třeba do té doby, získám dost odvahy k tomu, sejít dolů. A pak? Potom se prostě uvidí…
Ok, nakonec jsem se k tomu odhodlal. Netuším, jak se mi to povedlo, ale už jsem na schodech. Sejdu váhavě až dolů a zamířím rovnou do kuchyně. Doufám, že se mi podaří, těm dvěma vyhnout. Moc jsem tomu při svým štěstí nevěřil, ale tak… naděje vždycky umírá poslední, ne?! Alespoň se to takhle říká. A taky že umřela. Hned, jak jsem otevřel dveře.
Yu seděl na stole a Strify vedle, na židli a o něčem živě diskutovali. Začal jsem pomalu couvat, s úmyslem, vytratit se co nejdřív pryč, ale všimli si mě. Yu nadšeně nadskočil na stole, když mě uviděl a vesele se na mě zazubil. V duchu jsem ten stůl litoval…
"Lásko!" zapištěl a namířil si to ke mně. Obmotal mi ruce okolo pasu a líbnul mě něžně na tvář. "Včera jsi byl úžasnej," zašeptal mi do ucha a provokativně mi přejel jazykem po krku. Musel jsem bejt červenej, skoro jako ten ošklivej svetr od babičky, kterej mi dala v patnácti k vánocům.
"Sluší ti to, když se červenáš," potvrdil moje domněnky Yu. Pohladil mě hřbetem ruky po tváři a sladce se usmál. Musel jsem ho políbit. Prostě musel! V tuhle chvilku byl Strify ten poslední, na koho jsem myslel.
"Dobré ráno," špitl jsem tiše, když jsme se od sebe, po dlouhé chvilce, odtáhli. Následoval výbuch smíchu. Smáli jsme se jak dva cvoci. Mimochodem… říkal jsem už, jak je Yu sladkej, když se směje?
Po chvíli se však uklidnil a naklonil se blíž ke mně.
"A co Strify? Tomu dobrý ráno, nepopřeješ?" zašeptal mi něžně do ucha. Tak tohle jsem vážně nečekal! Zaraženě jsem od něj odtáhl hlavu a podíval se mu do očí. Vypadal, že to opravdu myslí vážně. Jasně, že jsem chtěl jít za Strifym, to je jasný… ale, prostě jsem váhal. Co když to Yu nemyslel vážně a když Strifyho políbím, tak se naštve? Nechci se s ním hádat, miluju ho. Ale taky nechci, aby se Strify cítil… ale zase… Ne, dost! Už se mi to v té hlavě všechno motá! Prostě půjdu za Strifym. Jestli si Yu dělal srandu, tak to je jeho problém!
Pustil jsem teda jeho ruku, kterou jsem dosud svíral ve své a přešel ke stolu. Na zádech jsem cítil Yuův pohled.
"Dobré ráno, Strify," řekl jsem laškovně a měl co dělat, abych se tam nesvalil na zem v záchvatu smíchu. Najednou mi to přišlo všechno strašně vtipný. On se na mě podíval a s vážným výrazem mi odpověděl. Teď už jsem ten smích vážně potlačoval vší silou. Nakonec jsem to ale stejně nevydržel a začal se smát. A Strify se mnou. Chvilku trvalo, než jsme se oba uklidnili, ale potom Strify suverénně vstal ze židle a pověsil se mi okolo krku.
"Dobré ráno," zašeptal a přitiskl své rty, na ty mé. Neměl jsem sílu, nad tím přemýšlet, prostě jsem jen zavřel oči a plně si vychutnával ten procítěný polibek…
"Asi bychom si měli promluvit," řekl Strify, když jsme se od sebe odtáhli. Jen jsem mlčky přikývl. Podívali jsme se na Yua a i ten souhlasil.
Posedali jsme si do obýváku. Jen jsme mlčky seděli a koukali na sebe. Nikdo z nás, najednou, neměl odvahu začít. Trvalo to několik neskutečně dlouhých minut, pak už jsem to napětí nevydržel. Po tvářích mi začaly stékat slzy.
"Já vás nechci ztratit," zašeptal jsem do ticha a hlavu schoval do dlaní. Už jsem se nedokázal ovládat a rozbrečel se naplno. Mým tělem otřásaly vzlyky. Najednou jsem si připadal hrozně sám a opuštěný.
"Ale nás přece neztratíš," přisedl si Strify ještě o něco blíž a objal mě okolo ramen.
"Má pravdu," přidal se Yu a přitiskl se ke mně, z druhé strany, "hlavně už neplakej," snažil se mě utišit, ale moc to nepomáhalo.
"A-ale, co teda chcete dělat?" vykoktal jsem s námahou mezi vzlyky, "nemůžeme spolu být přece všichni tři…"
"A proč ne?" zeptal se nechápavě Yu a v očích se mu šibalsky zablýsklo, "neříkej, že by ti to vadilo!" To snad není možný, ten Yu není normální!
"Vždyť ti musí bejt jasný, že to nejde! Nemá to budoucnost!" začal jsem křičet. Vůbec jsem se už neovládal. "Možná by to fungovalo dočasně, ale to nechci! Nechci vás nakonec oba ztratit! Nechci zůstat sám! Miluju vás! Vás oba!" zakřičel jsem z plných plic a až potom mi došlo, co jsem vůbec řekl. Sakra! Jsem já normální? No jasně, že ne! Kdybych byl, tak nejdřív přemýšlím, než něco vypustím z pusy, ale to já ne! Panebože, já jsem normálně ukázkovej vůl!
"C-co jsi to řekl?" vzpamatoval se jako první Strify, zatímco Yu, pořád ještě nechápavě zíral před sebe.
"Já… no… to…" koktal jsem jako debil a nebyl se schopnej vyjádřit.
"Kiro, uvědomuješ si vůbec, co jsi právě řekl?" zeptal se, pořád ještě šokovaně, Strify. V jeho krásných očích, se zaleskly slzy. Ne, tohle jsem nechtěl! Nechci, aby plakal! Miluju ho! Teď už to vím!
"Strify, zlatíčko," zašeptal jsem něžně. Trochu se při tom oslovení zarazil a podíval se, po očku, na Yua. Ten však pořád ještě pozoroval, jistě velmi zajímavou, zeď a nevypadal, že by se z té letargie plánoval, v nejbližších letech, probrat. "Přesně vím, co jsem řekl a… i když to, pravda, bylo trochu ukvapený, nelituju toho a rozhodně bych to, i kdybych tu možnost měl, zpátky nevzal," pokračoval jsem a slzy už se mi znovu draly do očí. Ani nevím, kde se ve mně vzalo tolik odvahy, abych mu to řekl, ale na tom nezáleží…
"Kiro, vždyť já tě taky miluju," šeptl nakonec Strify a podíval se na mě, těma svýma uslzenýma očičkama. Musel jsem se usmát. Vypadal tak sladce a bezbranně. Měl jsem chuť, zulíbat ho k smrti. A o to jsem se taky hned pokusil. Na to, že je tu i Yu, jsem úplně zapomněl. Pro mě teď existoval jenom Strify, všechno ostatní, bylo vedlejší. Hladově jsem se na něj vrhl a málem ho zadusil svými polibky. Nemohli jsme se od sebe odtrhnout. Až když jsem ucítil, jak se sedačka mírně zhoupla, napadlo mě, odlepit se na chvilku od objektu mé touhy a otočit hlavu. Viděl jsem však, už jen, Yuova záda, mizící ve dveřích a hned potom, slyšel ohlušující ránu, jak je za sebou, vší silou, zabouchl.
"Co mu je?" zeptal se Strify s nezájmem a pusinkoval mě při tom na tváři a krku. Najednou mi to všechno přišlo hrozně líto. Z očí mi začaly stékat slané potůčky a já si uvědomil, že se celý klepu.
"Strify," špitl jsem téměř neslyšně, když si všiml mých slz a sevřel mě v náručí, "Strify, tohle… tohle jsem přece nechtěl…"
autor: Quiquilla
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dark.alesa dark.alesa | E-mail | Web | 26. září 2008 v 22:12 | Reagovat

No tag,nekomplikuj to,aspoň chwíli je nech w klidu we třech...aspoň by se mohli ještě jednou ,zbližowat' ;-)

2 Quiquilla Quiquilla | E-mail | Web | 26. září 2008 v 23:19 | Reagovat

dark.alesa: Mě to baví komplikovat =D Přece nepřejdu ke stereotypu =D Víc ti neřeknu, hezky si počkej =D

3 Dunkel Engel<3(Iwča) Ich liebe Shin<3^^ Dunkel Engel<3(Iwča) Ich liebe Shin<3^^ | 27. září 2008 v 12:43 | Reagovat

Hej ae rychle dalsi...to je drsny toto..ae souhlas s dark.alesa...naka ta trojka by mi tky newadila...xD

4 scooby-doo scooby-doo | 27. září 2008 v 13:22 | Reagovat

přesně! .... ale honéééém dáááál...!

5 dark.alesa dark.alesa | E-mail | Web | 27. září 2008 v 15:11 | Reagovat

Quiquilla widíš,já ti to řikala a nawíc...Minule se ti ta trojka tag powedla ;-)

6 darxy darxy | 27. září 2008 v 17:06 | Reagovat

jo, my chceme trojku!!!a nekomplikovanou:Dnestereotypni ale nekomplikovanou:Dprosím prosím:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama