With me

4. září 2008 v 13:04 | Nerminka a Quiquillka ♥♥♥
Další jednorázovka =) Nechápu proč, ale najednou nejsem schopná dopsal Osudový polibek a místo toho píšu jednorázovky =D Jsem strašná, vím to =D Ale prostě já to ze sebe nedokážu vynutit. To by bylo k ničemu...
Páry: Yu/Kiro
Rating: Přístupná (myslím, že tam není nic nepřístupnýho =D)

Nejdou vkládat videa, ani písnička z imeem, takže tady máte odkaz → With me Tuhle písničku jsem poslouchala a o ní to vlastně celý je =D Btw. nevím, jak jste na tom s angličtinou, klidně k tomu připíšu i text v češtině, jen jsem zvyklá dávat do povídek texty v originále =)
Kiro se na posteli nespokojeně zavrtěl a přetočil se na druhý bok. Přitáhl si peřinu až k bradě. Vůbec se mu nechtělo vstávat, ale věděl, že už stejně neusne. S nevolí otevřel oči a posadil se. Rozhlédl se okolo a až teď zjistil, že není ve svém pokoji. Protřel si dlaněmi oči a trošku nechápavě zíral před sebe. Nemohl si ani za nic vzpomenout, proč je tady a ne u sebe v posteli. Tohle byl Yuův pokoj. A byl tu sám. Z koupelny zaslechl tiché syčení vody. Když si uvědomil, že je Yu zřejmě ve sprše, trošku se uklidnil. Ve vteřině, mu však naskočila husí kůže a jemně se zachvěl, když si představil nahé Yuovo tělo, po kterém stékají ledové kapičky vody. Nechápal se. Jediný pohled do svého klína, mu prozradil, že ho ta myšlenka rozhodně nenechává chladným. Nevěděl, co se to s ním děje. Kdyby si alespoň mohl vzpomenout na včerejší večer! Chvíli jen tak seděl a snažil se probrat. Ještě napůl spal. Rozhlédl se po pokoji. Pohled mu padl na černý obal, ve kterém se ukrývala jedna z Yuových kytar. Přešel místnost a opatrně ji vyndal. Posadil se znovu na postel a kytaru, naučeným způsobem, opřel o stehno. Jemně přejel prsty po strunách. Zavřel oči a najednou, před sebou uviděl celý včerejší večer. Chvíle, na které si nemohl vzpomenout se mu promítaly před očima.
"A sakra!" zaklel, když si uvědomil, co se v noci stalo. V duchu si nadával za to, že to Yuovi dovolil. Že se neodtáhl, když ho začal líbat, že ho nechal, svléknout mu tričko a potom kalhoty a pak… Po zádech mu přeběhl mráz. Zasněně se usmál, když si představil Yuovy horké dlaně, které ho hladí, po celém těle. Včera si připadal jako v ráji.
Otevřel oči. A dneska má spíš pocit, jako kdyby padal po hlavě, do pekla. Proč neodešel? Proč tu zůstal? Proč nechal Yua, aby si s ním dělal, co chtěl? Z koutku oka, mu vyklouzla slza. Věděl, proč to všechno dovolil. Už dlouho Yua tajně miloval, ale nikdy se mu to neodvážil přiznat. Proč taky? Yu měl každej druhej den v posteli jinou holku a vypadal, že mu to naprosto vyhovuje. Neskutečně moc ho miloval, ale nechtěl nic měnit. Raději každou noc, tiše plakal do polštáře. Rozhodl se, že to nějak překoná, že na něj zapomene. A dokonce uvěřil tomu, že se mu to začalo dařit. A potom? Všechno to jde do háje! Sakra! Proč sem za Yuem vůbec chodil? Měl zůstat radši u sebe a dál se trápit kvůli neopětované lásce. Teď to bude jenom horší. Nepochyboval o tom, že pro Yua, to byl jen úlet. Další z mnoha malých postelových dobrodružství. Jenže tohle Kiro nechtěl. Tohle přece nebylo to, po čem toužil!
Klapnutí dveří Kira vrátilo zpět do reality. Začal si rychle dlaněmi stírat slzy, aby si Yu ničeho nevšiml. Není přece žádná hysterka. Nehodlá mu tady dělat scény. Vždyť s tím, že ráno to všechno skončí, počítal.
"Kiro, stalo se něco?" zeptal se starostlivě Yu, když vešel do pokoje a našel tam slzícího Kira. Ten jen zakroutil hlavou a nuceně se usmál.
"Lituješ snad toho, co se stalo?" opatrně vyslovil Yu a nejistě sklopil pohled k zemi. Kira to malinko znejistělo. Vůbec nevěděl, co si má o jeho chování myslet.
"Ne, jasně, že ne," šeptnul Kiro a Yuovi spadl ze srdce obrovský balvan.
"Tak co se děje? Proč pláčeš?" špitnul Yu a pohladil Kira po tváři. Najednou už neměl Kiro na slzy ani pomyšlení. Jeho nešťastný výraz, nahradil nechápavý a možná i trošku vyděšený. Chvíli bylo ticho. Potom si ale Yu všiml kytary, v Kirově klíně. Kiro zaregistroval jeho pohled a když zjistil, kam směřuje, trošku se zastyděl.
"Ehm, nevadí, že jsem si ji půjčil?" zeptal se opatrně.
"Ne, jasně že ne," usmál se Yu a přisedl si k němu na postel. "Tak co mi zahraješ?" zeptal se laškovně a jakože náhodou, si přejel jazykem po rtech. Kiro jen nasucho polkl.
"No, já nevím…" zamyslel se, "A nechceš radši něco zahrát ty? Stejně je to tvoje kytara," řekl nakonec a musel se v duchu pochválit, za to, jak to hezky vymyslel, aby se tomu hraní vyhnul.
"No… Tak teda jo," odpověděl nakonec Yu a vzal si od Kira kytaru. "A co bys chtěl slyšet?"
"To je jedno," pokrčil Kiro rameny a pokusil se svoji nejistotu zakrýt úsměvem. Yu si urovnal kytaru na klíně a prsty několikrát jen tak brnknul do strun. Pak se však jeho prsty rozběhly a jakoby tancovaly po těch kovových zázracích, vycpaných hedvábím.
"I don't want this moment, to ever end,
Where everything's nothing, without you.
I'll wait here forever just to, to see you smile,
Cause it's true, I am nothing without you..."
Slova, jakoby mu sama šla z úst a Kiro jen zaraženě poslouchal. Tuhle písničku znal. I když Sum 41, běžně neposlouchal, tahle písnička se mu líbila. Bylo to tím textem. Byl tak překrásný, tak procítěný… A teď, když ji Yu hrál, začaly mu po tvářích stékat slzy. Vždyť ten text…
"I want you to know, with everything I won't let this go.
These words are my heart and soul,
I hold on to this moment you know.
Cause I'd bleed my heart out to show, that I won't let go.
Thoughts read are spoken, forever in doubt.
And pieces of memories fall to the ground.
I know what i did and so, I won't let this go.
Cause it's true, I am nothing without you," přidal se Kiro.
Tričko už měl smáčené od slz. Usmíval se. V očích mu hrály jiskřičky. Najednou se Yu zarazil a přestal hrát. Jako v omámení se podíval na Kira. Odložil kytaru na postel. Chvíli jen tiše seděli. Kdyby se někdo zaposlouchal, snad by slyšel i jejich srdce, která bila jako splašená. Yu pomalu zvedl ruku a položil ji Kirovi na týl. Pořád se mu díval do očí, jakoby váhal. Pak si ho však prudce přitáhl k sobě a začal ho vášnivě líbat. Nespoutaně a divoce. Oba si připadali jako v jiném světě. Zajížděli si vzájemně prsty do vlasů a hladili se dlaněmi po zádech. Dávali do toho polibku všechno. Ani jeden nechtěl, aby tenhle okamžik někdy skončil…
Ale ono vždycky musí něco skončit, proto, aby něco jiného, lepšího, mohlo začít…
autor: Quiquilla
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 scooby-doo scooby-doo | 4. září 2008 v 13:35 | Reagovat

to je kláááááásný!

2 dark.alesa dark.alesa | E-mail | Web | 4. září 2008 v 14:09 | Reagovat

To je fakt krasny...

btw:dopis ten osudowy polibek bitte!

3 Quiquilla Quiquilla | E-mail | Web | 4. září 2008 v 14:18 | Reagovat

scooby-doo: Děkuji =)

dark.alesa: Dík. Jako já se snažim =D Už mám celkem velkej kus, ale musím to nějak ukončit, aby ten díl dával smysl =D (i když u tohohle dílu... tady se asi o smyslu ani mluvit nedá =D)

4 dark.alesa dark.alesa | E-mail | Web | 4. září 2008 v 14:36 | Reagovat

Quiquilla to newa,smysl neni podstatnej XD ty wis co zajima me ne? A to mit smysl nemusi.

5 Ich liebe Shin...x-*(Iwca...) Ich liebe Shin...x-*(Iwca...) | 4. září 2008 v 18:44 | Reagovat

Oh....tk to je fkt nadherny...tk prociteny a wsechno...mno ste dokonalost...

6 Quiquilla Quiquilla | E-mail | Web | 5. září 2008 v 16:16 | Reagovat

Ich liebe Shin: Děkuji =o*

7 swanheart swanheart | Web | 5. září 2008 v 20:59 | Reagovat

wow no som si okamzite pustila tu pesnicku od sum41!! a ianc fakt nadherna povidkaaaa

8 Mijuluna (SB) Mijuluna (SB) | Web | 23. září 2008 v 16:57 | Reagovat

to je kásný!!! Já sem ráda, že píšeš jednorázovky.... na ty dlouhodobější se většinou necítim ;)

9 ListeQ ListeQ | Web | 31. října 2008 v 21:01 | Reagovat

Nádherný =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama